Izolační sklo bylo poprvé použito Thomasem Stetsonem, kterému byl udělen roku 1865 patent. Za tuto dobu se zvýšila úroveň použitých materiálů, v dnešní době jsou používány okenní tabule tvořené ze dvou či více tabulí skla, vybavené distančním rámem, dutinou naplněnou vzduchem a inertním plynem a to vše doplněné povlaky s tepelně izolačními vlastnostmi či speciálními skly.
Vlastnosti izolačních skel
Dnešní technologické možnosti výroby a zpracování skla umožňují architektům a stavitelům realizovat skoro všechny jejich návrhy. Je možné vyrobit na míru okenní skla různých velikostí i tvarů. Hodně využívané jsou při návrhu budov velké prosklené plochy, které propojují vnitřek budovy s exteriérem a vnáší do interiéru velké množství denního světla.
Design však není jediným požadavkem na funkci okenního skla, které musí okno splňovat. Hlavním kritériem při výběru okna je samozřejmě tepelná izolace a jeho energetická efektivita. Okenní tabule musí odolávat vnějším vlivům a například při nadměrného vystavení slunečnímu svitu je třeba ochrany proti slunečnímu záření. Důležitým parametrem je také odhlučnění, především ve větších městech je tlumení hluku jasným požadavkem. Kvalitní sklo také znemožní zlodějům snadný přístup do objektu, takže se jedná i o důležitý bezpečnostní prvek.
Pokud chceme splnit veškeré výše uvedené požadavky, využívají se izolační skla, při jejichž výrobě jsou kombinovány různé druhy skla a jsou doplněny o vybrané povlaky a fólie. Výsledný produkt vyhovuje nejvyšším nárokům na moderní a komfortní bydlení.
